Blog

  • Ačkoliv jsem doma na rodičovské „dovolené“ se dvěma syny a celá koronavirová krize by se mne zdánlivě neměla dotýkat, dotkla se mne a já si během jejího trvání uvědomila několik věcí. • Měla jsem tendenci zpohodlnět a chlácholit se tím, že se teď stejně nedá nic dělat, nic podnikat, nic nového vymýšlet. Stát mne v mých rozběhlých podnikatelských aktivitách zabrzdil a mi to vlastně chvíli vyhovovalo, protože riziko, že ty aktivity nepřinesou očekávané ovoce, tady
  • Poslouchám Radiožurnál a dlouhou dobu jsem zkoušela volat na vědomostní soutěž, která tam každý den probíhá. Po krátké reportáži a písničce se moderátor volajícího ptá na 3 otázky z oné reportáže. Dlouho se mi nedařilo dovolat, až to jednou vyšlo. Jednou z cen byla nová audiokniha Svatební cesta do Jiljí. Tento, do té doby mi neznámý, film byl natočen v roce 1983 podle knižní předlohy a o nově vzniklou audioknihu se také hrálo. Moderátor se
  • V restauraci jsem zaslechla hovor dvou lidí sedících opodál. Mladý muž sděloval svůj problém – soudě dle výrazu ve tváři – dívce, sedící s ním. Ona se rozohnila a začala muži emotivně líčit, co by udělala ona a to že by si k ní nikdo nedovolil a proč on neudělá to a ono. Pohlédla jsem na muže, který zaraženě seděl, a uvědomila si, jak málo se nám dostává opravdového naslouchání a nehodnotícího přístupu. Paradoxně zvláště