Blog

Žijme v přítomnosti

Absolvovala jsem nespočet seberozvojových kurzů, přečetla stovky motivačních článků, přelouskala desítky knih, viděla nespočet rozvojových videí a jako zlatá nit jimi procházela myšlenka žití v přítomnosti.

Na první pohled zcela jednoduchá věc. Naprosto pochopitelná, ale neskutečně těžko proveditelná. Zvlášť pro mne jako člověka plánujícího. Pro někoho, kdo rád ví, jaký bude krok B po kroku A. Pro člověka, kterému vždy fungovalo život si plánovat, a ten plán ještě ke všemu vycházel.

Loni na jaře se vše změnilo. Přiletěl virus. Byla jsem velice optimistická. Myslela jsem si, že je vše jen na chvíli, že bude za okamžik vše za námi a my se zase vrátíme do zajetých kolejí.

Podzim ukázal, že tak na chvíli to není a mne přepadla beznaděj. Beznaděj z toho, že nevím, co bude dál, že můj optimismus byl spíše strach z neznáma a neochota přiznat si, že vše může být jinak.

Zima přinesla sychravé počasí, mlhu a chlad zalézající pod kabát. Sluníčko dlouhé týdny nezasvítilo až na zem. Měla jsem více času přemýšlet, mimo jiné i nad tou ideou žití přítomností.

Doba mne zabrzdila, zastavila, uzemnila.

  • Přestala jsem si stěžovat na minulost, vinit z chyb jiné lidi i sebe.
  • Přestala jsem se upínat na to, že vše musí být naplánované a já musím vědět, co a kdy se stane.
  • Začala jsem si více všímat současných pocitů svých i nálad svých blízkých.
  • Hlouběji jsem si uvědomila, že ačkoliv jsme scénáristy i režiséry svých životů, platí toto jen částečně a nikdo z nás netuší, co přinese příští minuta.
  • Nechala jsem věci více plynout a opustila jsem tlak na sebe i okolí.
  • Jsem laskavější k sobě i ostatním.

Někomu to může vyznívat jako návod na nicnedělání a podnět k nechání unášet se proudem. Ano a ne. Je to návod na lehčí život, na vnímání toho, kudy nás proud života táhne, kudy nás náš vnitřní pocit vede. Je to návod na hlubší uvědomování si svých pocitů, hledání své motivace, svých strachů a omezení.

Zastavujme se v této době častěji, než jsme to dělali dříve.

Vnímejme se, ptejme se sami sebe, jak se cítíme.

Ptejme se svého srdce, kam nás táhne.

Hledejme to, co nás teď a tady učiní šťastnými.

Buďme k sobě laskaví.

Žijme v přítomnosti.