V restauraci jsem zaslechla hovor dvou lidí sedících opodál. Mladý muž sděloval svůj problém – soudě dle výrazu ve tváři – dívce, sedící s ním. Ona se rozohnila a začala muži emotivně líčit, co by udělala ona a to že by si k ní nikdo nedovolil a proč on neudělá to a ono. Pohlédla jsem na muže, který zaraženě seděl, a uvědomila si, jak málo se nám dostává opravdového naslouchání a nehodnotícího přístupu. Paradoxně zvláště příbuzní a známí mají tendenci nám stále něco radit, hodnotit a soudit, protože „nás přece znají a chtějí nám pomoci.“

Zkuste se na to zaměřit a vyzkoušejte rozhovor se svým blízkým vést s pochopením a nasloucháním.

– Více poslouchejte, méně mluvte.
– Přemýšlejte nad tím, co Vám druhý říká, ale nijak jeho slova nehodnoťte.
– Mějte zájem, ptejte se.

Nehodnotící přístup je základním pilířem koučování. Přesto nemusíte být profesionální kouč, abyste jej praktikovali. Alespoň občas. 😉